Ovocné stromy trpí. Proč a jak bránit praskání kůry kmenů a větví?

Spící ovocné stromy neohrozí ani silné mrazy. Ovšem střídání tepla a mrazu je poškodit může. Sice jen na povrchu, ale popraskaná kůra je vstupní branou pro další infekce. Jak poškození zabránit? 

PORADNA PRO DŮM A ZAHRADU - Jádroviny - rez hrušňová, strupovitost, padlí jablek

AGRO BIO PORADNA

Zatočte s lišejníky na ovocných stromech

Mechy a lišejníky se převážně vyskytují na starších vzrostlejších ovocných a jiných stromech. Objevují se nejen na kmenech, ale i na jednotlivých větvích. Přestože jedna skupina pěstitelů je názoru, že jsou neškodné, druhá se jich chce zbavit. Lišejníky jsou z počátku velmi nenápadné a objevují se jako sem tam barevná skvrnka, ovšem časem se rozrůstají a pokrývají velkou část stromu. Vyznačují se nepatrnou potřebou minerálních živin a odolností vůči suchu a teplotním výkyvům.

Jednoznačně páchají újmy

A bohužel není pravda, že neškodí. Potřebují totiž odněkud čerpat sílu pro svůj další růst, takže parazitují a mohou klidně ohrozit i velkou část úrody ovocného stromu. Nejdříve tyto parazitické organismy vegetují jenom na povrchu borky, ale později narušují kůru hlouběji a do pletiv rostlin se mohou dostávat výtrusy různých hub a bakterií, které už dřevinám škodí. Větve mohou například zahnívat a následně i zasychat. Pomalu, ale jistě! A mechy i lišejníky vytvářejí navíc nejen sami o sobě, ale i díky narušování kůry, prostor pro přezimující škůdce, kteří v jarním období drobné ovoce napadají. Nejvíce jsou takto poškozovány slivoně, jabloně, hrušně a třešně. Je tedy mnoho důvodů k tomu, abyste porosty lišejníků a mechů na ovocných stromech odstraňovali.

Nejdříve tyto parazitické organismy vegetují jenom na povrchu borky, ale později narušují kůru hlouběji a do pletiv rostlin se mohou dostávat výtrusy různých hub a bakterií, které už dřevinám škodí.

Už naši předkové si s nimi věděli rady

První věcí, kterou byste měli po nálezu těchto organizmů na kmínku a větvích udělat, je očistit porostlá místa mechanicky pomocí kartáče od odumřelé borky a následně je natřít vápenným mlékem. Odstraněné lišejníky by neměly dopadat na půdu pod stromem, ale do předem připravené plachty, rozložené pod stromem. Naškrabaný odpad je třeba důkladně spálit, už proto, že může obsahovat spoustu škodlivého hmyzu. Udělejte to ke konci podzimu na sklonku vegetace nebo brzy na jaře, kdy vytvořením světlého povrchu ochráníte keře a stromy před intenzivním slunečním zářením. Někdy bylo doporučováno, před celým tímto procesem použít postřik nebo udělat nátěr postižených partií roztokem zelené skalice v koncentraci 5 až 8 %.

Vsaďte na výluh z dřevního popela a vápna, funguje skvěle

Na zlikvidování mechů i lišejníků je velmi účinná speciální směs z dřevního popela. Namíchejte si ji z 8 dílů vody, 1 dílu dřevního popela a 1 dílu žíravého vápna. Promíchávejte ji každý den po dobu jednoho týdne. Pak už stačí nechat roztok ustát a čirou tekutinou pravidelně natírat napadený strom. Lišejníky i mechy po tomto nátěru zčervenají a opadnou. V současné době je tato metoda považována nejen jako efektivní, ale především za ekologicky šetrnou.

První věcí, kterou byste měli po nálezu těchto organizmů na kmínku a větvích udělat, je očistit porostlá místa mechanicky pomocí kartáče od odumřelé borky a následně je natřít vápenným mlékem.

Účinnost lze vysvětlit pozoruhodně vysokým množstvím živin v dřevním popelu: v průměru obsahuje směsný dřevní popel 5 % organických látek, jen stopy dusíku, ale 3 % fosforu, 8 % draslíku a 32,5 % vápníku ve formě kysličníků. Zajímavé jsou i údaje o množství biogenních prvků v popelu některých listnatých dřevin: popel z jilmu obsahuje až 39,4 % vápníku, popel z lípy až 31,4 % draslíku a popel z habru až 10,7 % fosforu.

Proč jíst plevel?

Protože tyto nenáročné rostliny, které mnozí vyháníme ze zahrádek, obsahují zdraví prospěšné látky. K tomu jsou také skvělým kulinářských doplněním jídel a ozdobou na talíři. Rostu skoro všude a nestojí nic.

Mezi prvními zelenými lístečky, které se hned v březnu prodírají ze země, jsou často právě jedlé rostlinky, z nichž mnohé hanlivě označujeme jako plevel. Mohou být po zimě první úrodou na zahradě, první čerstvou zeleninou. Přinesou na naše talíře novou chuť, ozdobí jej barvami a tělu dodají dávku těch nejčerstvějších vitamínů a dalších rostlinných prospěšných látek. Rostou skoro všude, samozřejmě doporučuji je sbírat jen na bezpečných místech. Nejlépe na vlastní (samozřejmě chemicky neošetřované) zahrádce a v přírodě bez intenzivního zemědělství.

Dodávají mikroživiny, chuť a barvu

Divoké byliny mohou výživově předčit i běžně pěstované rostliny. Jaké jsou příklady bioaktivních látek těchto rostlin a jejich působení v těle:

• Hořčiny podporují správnou funkci jater a zdravá střeva. Najdete je třeba v popenci, čekance, sedmikráskách a pampeliškách.

• Flavonoidy posilují krevní stěny a jsou to antioxidanty. Obsahují je květy, například macešky, slézu nebo jitrocele.
• Saponiny rozpouštějí hleny, mohou působit protiplísňově, močopudně a podporovat trávení a imunitu. Obsahují je sedmikrásky, merlík, lebeda, hluchavka.
• Slizovité látky regulují látkovou výměnu a omezují zánětlivost. Jsou v slézu, jitroceli, podbělu.
• Glukosinoláty detoxikují pojivovou tkáň, působí proti plísním, virům i bakteriím. Najdete je v medvědím česneku nebo řeřišnici.
• Kyselina křemičitá posiluje kosti a pojivovou tkáň, obsahuje ji přeslička.
• Vitamíny a minerální látky, jako jsou vitamín C, hořčík a železo, najdete třeba v kopřivách.
• Omega-3 tuky, které mají protizánětlivé působení, obsahuje šrucha zelná, nazývaná také portulák.

• Inulin je vláknina prospívající našim střevům, obsahuje ji pampeliška.

Jaký plevel můžeme jíst a co s ním v kuchyni?

Jedlých rostlin je spousta, ale pro sběr je potřeba mít aspoň nějaké znalosti. Proto těm, kteří bylinky neznají a zatím je běžně nesbírají, doporučuji začít jen s naprosto jistými bezpečnými druhy a sběr bylinek rozšiřovat postupně podle rostoucích znalostí. K bezpečným druhům podle mě patří pampelišky, sedmikrásky, violky, jitrocel, bršlice, řebříček, kopřivy a hluchavky, lístky jetele a česneku medvědího.

V kuchyni se dají zpracovávat podobně jako listová zelenina a běžné bylinky. Úplně nejsnazší je přidávat je do salátů nebo podobně jako pažitku nasekané na chleba, do polévky a do pomazánek. Můžete z nich připravovat ochucené oleje a octy nebo pesta. Jde je přidávat do špenátu, mladé lístečky kopřiv jde použít i na výrobu kopřivového "špenátu". Žahavost snadno odstraníte spařením kopřiv. Doporučuji vyzkoušet pesto z medvědího česneku, tvarohové a smetanové pomazánky s bršlicí a květy violek, čaj ze sedmikrásek. Výhonky podběle před rozkvětem se dají dusit na másle podobně jako chřest.

Tip: Česnek medvědí zkonzumujte celý. Z listů připravíte pesto nebo pomazánky. Poupata, květy a nepřezrálé plody můžete nakládat do octa nebo soli. Připomínají pak kapary, které jde přidávat do salátů nebo k sýru. V některých zemích se využívá i cibulka, u nás je ale česnek medvědí chráněný, a proto je povolený jen šetrný sběr nadzemní části. Pro zajištění dostatku doporučuji zkusit na jaře koupit sazeničky a začít si pěstovat vlastní úrodu.

Hlavní zásady sběru

1. Sbírejte a jezte jen to, co dobře znáte.
2. Sbírejte jen na čistých chemicky neošetřovaných místech a do papírových sáčků nebo látkových pytlíků.
3. Po sběru rostliny protřepte, zbavíte je tak broučků, neomývejte je a jezte čím dříve.